úterý 12. října 2010
S kamarádem Karlosánou jsem se tento rok vzbouřil zakotvenému stylu XC páprdů, jež prožívají své volné dny v nalajnovaném sledu událostí. Pojede se tvrdej Punkx styl. A ve všem. Chceš jet 300km z Prahy do Rychlebek??? Ouky proč ne ale nebude žádnej penzionek, žádná večeřička a papuče. Pěkně spát v autě a když není dodávka tak pěkně v oktávce a ve spacím fusaku. Je ti zima máš smůlu, nemáš co žrát máš smůlu. Jo a dřív než v 1dnu ráno tam taky nebudeš, pojedeme rovnou z práce na noc a možná že tam si tam dáš tak jedno pivko na spaní a to jen v případě že ti „fešná“ hostinská naleje. Opravdu přijíždíme do Rychleb potažmo Černé vody až v jednu ráno. Parkujeme naší ložnici z dosahu pouličních lamp hned vedle konťáků a rychle do hospody než nám zavřou. Dostáváme poslední piva, umejváme zoubky zelenou a rychle spať.
Další den dle informací ČHMU všude kolem leje. Nás však budí modrá obloha a slunce. Protáhnout ztuhlý tělo a jde se pro snídani žampionů. Do jedný ruky párek do druhý plechovka coly. 
Smontovat Morewooda (RB je bohužel v klinický smrti), oblíct mírně zasmrádlý věci a jedem. Správný slovo je spíše že nejedeme, na freeridu mě to jde hodně z tuha a Karlos se mi směje s každým šplápnutím do pedálu. Po dlouhém přemlouvání a nesení se freeride ustrnul a začal taky trochu jet. Bohužel zná jen ježdění na lanovce a pak jen hezky z kopečka, takže přes sezonu tloustne a pak když po něm chci i něco vyjet tak se vzpouzí. Z minulé návštěvy dobře vím proč jsem si ho nakonec vzal a nezkoušel si půjčit otcovo XC. To by byla ultimátní smrť. Však tu taky potkáváme pár hardtailystů co povzbuzení poježděním ze Singlu pod smrčkem chvátají na zdolání vyšších met. No nezávídím jim to jen je v duchu tiše lituji. Zase si mě můžou předjíždět do kopce a dělat si ze mě prdel co za stroj to s sebou táhnu. Jo, jo hyň sa hukáže na prvním šutru.
Cestou nás dojíždí partička pana BLUA. Zdravíme se a domlouváme se, že pokud to jen trochu půjde, zkusíme se s nimi  udržet.  Hned po prvních metrech je vidno že nemám šanci, cestička je stále do kopce a tak se ploužím a ploužím. Karel se nemůže smířit s tím, že by nám ujeli a tak mě bere do háku. Konečně se dostáváme k prvnímu sjezdu a trialový pasáži. Tady může Morewood ukázat své pravé JÁ. Všechny místní šutry, skočky a dropy bere jako po másle. V některých místech mě limituje jen jedno-převodník, nemůžu do toho pořádně šlápnout a hodně si v hlavě sesumírovávám, že z něj udělám na příští rok právoplatný Enduro. I Bluova parta ukazuje místním terénům zač je toho loket a jen tak tak se jí držíme. Kluci ze stránek Vela fakt uměj. Projíždíme první část stezek a fotíme pohled do kraje na vyhlídce. 
Dále je to singletrack klasika s větším než menším množstvím šutrů. Adrenalin se dere do hlavy a každé zaváhání může stát bolestivý pád. Dojíždíme na rozcestí nové a staré části stezek kde se od nás Blue trhá a jede se kouknout na novou část stezek. Já se snažím natáhnout dobu odpočinku na co nejdelší čas, stále mě bolí vyhozenej malíček z Rokytnice a tak v některých kamenitých pasážích jedu jen na automatiku. Nakonec stejně musím vstát, sebrat bike a po domluvě jedeme starou část s tím že si dáme ještě jedno půlkolo a ke konci zkusíme i novou. Zatínám zuby, bolest z ruky odvádím někam na druhou kolej a vyrážím do asi nejzábavnější části Rychlebských Stezek. Sice je to stále přez kameny, stezka se ale vine víc k údolí Černé Vody a tak se dá kolo držet v mnohem větší rychlosti bez nutnosti šlapání. Má to jen jednu nevýhodu člověk musí přemoct strach z šutrů po kterých jede a krmit to co nejvíc to jde. Pak se najednou přední kolo přenáší přes všechny nerovnosti mnohem snáz a faktor zábavy je v nedohledných výšinách. Prostě v duchu pana Heiníka. Lidi chtějí jezdit v bordelu, šutrech a kořenech jen to zatím ještě neví. 
Na dolní spojnici u Malíčkovi chaty potkáváme znova Blua a spol. Sesedneme  nim a chystáme se pojíst něco energie zabalené do energy sušenek…..bohužel v chatě po pravici právě grilují, takže veškerá chuť zakousnout se do energy baru mě v pár sekundách opouští. Po pár chvílích se stejně zvedáme a jdeme na novou část stezek. Po menším hledání, značení je stále achilovou patou, se k ní dostáváme. Název Wales opravdu sedí, spouštíme se klopenkami do koryta singlu, všudypřítomné kameny se pomalu vytrácejí a najednou jste na trati velmi podobné Singltreku pod Smrkem. Vše je upravené a vysypané tak aby si i méně techničtí jezdci přišly na své. Zatím je to však jen náznak nových stezek a po párset metrech se znovu vracíte na staré známé kameny. Jako náznak věcí příštích je to však uspokojivé a pro víkendové jezdce by to mohla být adekvátní možnost jak se na stezkách projet a i tak pozvednout svůj um. Dojíždíme zpět do Rychleb a dáváme zaslouženou obědo-večeři. Z večeře jedeme na koupačku do Lomu Rampa. Voda je krásně studená brrrr ale jiná možnost není.
Ze zimy se přesouáme rychle zpět do místní hospody na místní specialitu Pivního Psa. Ládujeme se psíkem, popíjíme pivečka k tomu nějaké ta zelená. Z Bluovi party s námi popíjí i Bredok a jeho manželka. Zábava jede do pozdních večerních hodin, až do chvil kdy je Karlosána už mírně za zenitem. Jelikož nás čeká ráno návrat rozhoduju se to utnout a jít se vyspat. Snažíme se tedy zaplatit, přichází hospodská a jak vidí Karlose v náladě asi jí prolítne hlavou myšlenka že by nám na lísteček mohla připsat nějakou tu nulu navíc. Sleduju jí po očku jak počítá co všechno jsem měli a do závěrečného výpočtu přidává asi kilo navíc. To se mě teda vůbec nelíbí a nechávám ji to počítat ještě jednou. Ona znovu bezostišně dochází ke stejnému výsledku. Tak to ne mhouřím oko a přemejšlím o tom zda jí to fakt říct nebo ne. Nakonec to spočítá na potřetí. Zase kilčo lítá navíc. Si ze mě dělá srandu, no dobře má postavu boxerskýho zápasníka takže jí teda platím to co chce. Pro příště však sebou beru kalkulačku a spočtu jí to pěkně sám. Karlos se na mě ještě mračí že jsem jí nedal žádný dyško a hlasitě mě to vytýká. Ráno když mu vyprávím proč a jak tak je nasranej úplně stejně. Taková blbost dokáže hodně pošramotit náladu.
 

No nic stejně se tam i přes nepříjemnost v hospě znovu vrátím. Ty terény za to stojí.
 

Fotos na paradajkách

První dojmy z Rychleb

Vítame staré i nové známé

Moje Motto: Všechno v životě se dá okecat.

MASAKRÓZNÍ KOMIX
RYCHLÉ DŽÍPY
jako malej jsem kvůli němu kradl tatíkovi Peláč

Jen co bude možnost sťehuju se do Vancouveru, skorem bych jel hned :))

Trochu starší bikový videjko z TOČNÝ ale furt mě nepřestává bavit.

Kdo chce umět jezdit na XC musí bejt i řádně natrénovanej tak jako maníci z NSMB

About Me

Duchna
Kolejní Flákač a Looser, zatím bez reálného pocitu pro co žít a kam směřovat.
Zobrazit celý můj profil

Štítky

Počítadlo